Ahaswebovy noviny

21.srpen 1968 byl jeden z nejhorších dnů mého života. Zažil jsem ještě něco horšího snad jen v roce 1945, kdy jsem se jako čtyřletý hošík ztratil rodičům při bombardování pražských Vinohrad americkými perutěmi pomsty. Nebudu obsáhle rozebírat pražské Jaro, Léto, Podzim či Zimu 1968. Byl to pokus zreformovat něco, co se reformovat nedalo, jedni komunisti to chtěli přebrat druhým a národ si myslel, že nás v tom západ nenechá. Ale oni nás v tom nechali stejně jako v roce 1939 nebo v roce 1948. Patřili jsme do nárazníkové zóny sovětské armády a Američani nehodlali vyvolávat válečný konflikt. Opravdu to obrozenecké dění nebudu komentovat, uvedu jen jednu historku z hospody, protože tam se opravdu odehrávaly nejdůležitější debaty českého národa o tom, co bude a jak by to mělo být: když jsem jednou poznamenal, že mě svátost národa Dubček připadá jako naivní chlapec, který neví kam ten vlak jede, tak jsem dostal málem přes hubu a musel vzít roha.
Když nám s mojí ženou a ročním synem ráno 21.srpna ještě za tmy začaly přistávat těsně nad hlavou obří vojenské transportéry s tanky a jinou technikou, které sedaly na starém letišti Praha Ruzyň, mysleli jsme na to, že začala třetí světová válka. Podobný pocit zažil v roce 1961 za kubánské krize, kdy nám, postpétépákům z Vojenských staveb rozdali samonabíjecí pušky vzor 52 se zásobníkem ostrých nábojů a spali jsme oblečení s tou mařenou po boku hlídáni poddůstojníky, kteří se třásli strachy. Většina z nás to do té flinty ani neuměla nabít (stříleli jsme z nich za celou vojnu jen jednou na střelnici), ale bylo mezi námi pár borců: bývalý poručík americké armády (věk 42 let), seržant kanadské jízdní policie (34 let) a důstojník cizinecké legie (38 let), kteří by to jistě uměli levou zadní.
Takže na ten rok 1968 nemám žádné dobré vzpomínky. Ráno 21.srpna jsem vzal kolo (doprava nefungovala) a jel k rozhlasu. Přijel jsem tam až bylo po všem, ale jeden tank byl ještě rozžhavený. Sundali jsme nějaké ty cedule z nároží, to aby Rusové bloudili, pak jsme si přečetli poselství spřátelených armád, že nás přišli osvobodit od kontrarevoluce, dozvěděli jsme se že "KOLDER JE ZRÁDCE!" a řadu jiných věcí. No vidíte, a někdy v roce 1990 se nechal slyšet pan Gorbačev, že jsme to zkazili, že kdyby jsme se nebouřili, tak ta jeho glásnosť mohla začít o 10 let dříve.
Pro úplnost: většina tzv.ruských vojáků, kteří 21.srpna 1968 vtrhli v časných ranních hodinách do tehdejší Československé socialistické republiky, nebyli žádní Rusové. Jednalo se ponejvíce o Tatary, Evenky, Čečence, Armény a příslušníky dalších národů, kteří ani pořádně neuměli rusky. Vůbec nevěděli, kde jsou a co se tady děje. Důstojníci ovšem byli vesměs Rusové, protože sovětští komunisté vždy považovali neruské národy za nespolehlivé stejně jako nás. Nelze také zapomenout, že spolu s nimi to byly jednotky armád Polska, Maďarska, Východního Německa a Bulharska. Ti se ale všichni vzápětí zdekovali do svých rodných vlastí a dalších 20 let nás okupovaly sovětské jednotky. Jejich bývalí důstojníci jistě na 21.srpna 1968 vzpomínají s nadšením, protože jim pobyt u nás připadal, jako by byli někde na západě. Po převratu v roce 1989 se k nám vypravili zase, tentokrát za přáteli, které si u nás za dobu okupace mezi soudruhy udělali. Dnes je najdete hlavně v Karlových Varech, kde jich je určitě více než tenkrát. O tom, kde sebrali peníze na zdejší nemovitosti, si netroufám raději ani spekulovat. Prsty ruské mafie jsou ze všech mafií v Česku ty nejdelší.

Ahasweb, jehož autorem je Jan Bílek, podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko.

CDmusic.cz - Old Czech music, jazz, trad.folk, brass - Czech Labels at Czech prices. Visa, Eurocard/MasterCard (SSL / 3-D Secure)

21.8.2005 - Přiletěli k nám na ocelových ptácích.