CDmusic.cz - CD, DVD, Old Czech music, jazz, trad.folk, brass - Czech Labels at Czech prices. Visa, Eurocard/MasterCard (SSL / 3-D Secure) CDmusic.cz - CD, DVD, Old Czech music, jazz, trad.folk, brass - Czech Labels at Czech prices (products catalogue).

AHASWEBOVY NOVINY Home | Textová verze | Galerie | Rady | Vykopávky | Zahrada | Archiv

6.1.2006 - Budeme Romy jenom monitorovat nebo jim i pomůžeme?

Data o romské komunitě v Česku bude podle rozhodnutí vlády zaznamenávat nový monitorovací systém. Ministr spravedlnosti Pavel Němec (US-DEU) po zasedání vlády novinářům řekl, že bude pracovat s anonymními daty, nikoli informacemi o jednotlivcích. Systém má poskytovat údaje o zaměstnanosti Romů, jejich kvalifikaci, příjmech, bydlení, zadluženosti či vzdělávání. Podle sčítání lidu se k romské národnosti přihlásilo 11.000 osob. Podle odhadů však v Česku žije asi čtvrt milionu Romů. Chybí i informace o počtech romských žáků a studentů či nezaměstnaných. Instituce národnost či etnickou příslušnost nesledují. Studie a kontrolní zprávy v minulosti prokázaly, že mnohé dotace a finanční programy na pomoc Romům se právě kvůli nedostatečné znalosti prostředí a potřeb často míjejí účinkem. Do projektů na pomoc Romům putují ročně miliony. Situace v komunitách se ale zatím příliš nemění.
Tolik záměry naší vlády v zprávách ČRo. Jistě bude užitečné situaci zmapovat a podle výsledků průzkumu řídit aktivity směřující k lepší integraci a asimilaci Romů do majoritní společnosti. Na monitorovacím systému si jistě přijde na slušné peníze nějaká soukromá firma, která snad bude poskytovat relevantní informace o romské realitě. Mnohem podstatnější ale je stanovení taktiky, která bude na změnu poměrů v romské komunitě použita. Současné metody poskytování dotací kdejaké romské organizaci, školení romských novinářů a zakládání romských rádií na internetu k žádným viditelným výsledkům nevedly.

Převedení návyků původně kočovných národů na způsob života běžný dnes v tzv.západní evropské civilizaci může tak trvat staletí. Jestliže zanechali teprve před šedesáti lety Romové kočovného způsobu života - a to ještě pod nátlakem - pak můžeme očekávat, že jim bude trvat přechod do "normálního" civilizovaného života bez cizí pomoci několik staletí. Vždyť my sami, Slované, jsme přišli kolem roku 500 do Evropy z Indie, a byli jsme jen pastevci, sběrači a lovci. Teprve tady jsme se začali postupně věnovat zemědělství a zanechali kočovného způsobu života. Romové ale mají dodnes za největší hodnotu to, co "naleznou", nasbírají. Nikdy se nevěnovali kromě koní chovu dobytka ani nebyli zemědělci. Jestliže dříve při kočování "sbírali" polní i cizí chovanou zvěř, přírodní i pěstované ovoce a zemědělské plodiny, pokračují v této své národní tradici i po svém násilném usídlení, ačkoliv je to minoritní společností chápáno oprávněně jako loupež. Romové budou třeba i pracovat: například nedávno byla jedna skupina Romů odhalena, když její členové vykopali neuvěřitelně dlouhý výkop jen proto, aby z něj vyzvedli "nalezený" kabel, který po vypálení v ohni prodali do sběrny kovů. Pracovali jak otroci a navíc rychle, ale nikdo je k tomu nenutil a taková "práce" byla pro ně potěšením, protože získali něco "zadarmo". Existují i profesionální romské party kopáčů, jsou to ale spíše výjimky.
Když úřady na Slovensku zkoušeli organizovat Romy při těžbě odpadového dřeva v lesích s cílem zabránit nekontrolované těžbě ničící pěstebný les, neuspěli. Pro Romy v tom organizovaném sběru dřeva chyběl ten prvek dobrodružství, toho nalézání, sbírání a přinášení "úlovku" domů.

Vždyť i my, neromové, máme velkou zálibu ve sběru hub, borůvek a malin, protože je to "zadarmo". Je to pozůstatek téhož atavismu, který je jen u Romů mnohem silnější, protože přišli do Evropy o pár set let později než my. Přitom to naše sbírání plodů lesa v žádném případě zadarmo není: musíme nastartovat své auto a spálit benzin a věnovat na sběr svůj čas. Při nejmenším musíme zaplatit za autobus či vlak a tak nás ten úlovek hub přijde často na víc, než bychom si koupili v obchodě třeba žampiony. Dokonce se musíme často skrývat před ochránci přírody, kteří nám brání ve vstupu do rezervací. Neukojili bychom ovšem svoje atavistické sklony, neměli bychom z toho takovou radost! Někteří z nás už ale postoupili do vyššího vývojového stupně a nalézají podobné uspokojení ve vymetání různých obchodů a marketů při "výhodných" slevách. Tím se dostávají do industriálně řízeného "sběru" a přesto pociťují onu radost z dobrého úlovku, kterým se rádi i pochlubí ostatním "lovcům".

Budeme-li chtít nějak přispět k lepší integraci a asimilaci nejen Romů do naší společnosti, musíme začít přemýšlet o nových formách zvláštního druhu "práce", kterou by oni jako práci ani nechápali. Budeme je muset platit nikoliv měsíčně, ale denně nebo za provedenou práci a to na místě, na ruku bez pro ně ponižujícího docházení do nějaké kanceláře. Stejně tak by je měli obcházet i pracovníci se sociálními podporami a platit jim na dlaň. Mohli by při tom také posoudit, zda vůbec ta která rodina podporu potřebuje a v jaké výši a na co konkrétně. Taková "misijní" činnost by Romům a ostatním "nepřizpůsobivým" občanům jistě prospěla více, než neosobní jednání s nimi někde v pro ně nepřátelském prostředí úřadu.
Největší úspěch při práci s Romy má u nás zcela paradoxně Ind Kumar Vishwanathan, který s nimi žije jejich každodenní život a pomáhá jim se změnit natolik, aby mohli v klidu žít s ostatními občany. Co takhle pozvat pro začátek pár indických misionářů, naučit je česky a poslat do terénu? Že je to šílená myšlenka? Tak by takové misionáře mohla vyslat do terénu některá naše církev. Místo pořádání romských hudebních festivalů s drogami a alkoholem by bylo vhodnější učit dospělé Romy číst, psát a počítat a i jinak vzdělávat, jak nakládat s penězi. Romské ženy se nutně potřebují naučit jak vést domácnost, jak se starat o děti, jak vařit. Vše nejlépe tak, že daná vzdělávací "škola" přijede se školicím stanem za Romy a nebude je někam tahat do cizího prostředí. Pokud by se podobné taktiky a praktiky terénní práce osvědčily, mohli bychom je poradit například Francouzům při práci s jejich nepřizpůsobivými národnostními menšinami, se kterými si evidentně nevědí rady stejně, jako teď my.

[Trvalá adresa článku]


AHASWEBOVY NOVINY Home | Textová verze | Galerie | Rady | Vykopávky | Zahrada | Archiv

[CNW:Counter]

NAVRCHOLU.cz


Creative Commons License
Ahasweb, jehož autorem je Jan Bílek, podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko
.