Teď už máme, co jsme chtěli. Kam se jen vrtneme?
Čechy volily převážně pravici a Morava levici. Skoro to vypadá, že čím dál na východ od Aše se to červená a rudne. Vůdce lidu Paroubek je ale rozhořčen, někteří zahraniční novináři dokonce konstatovali, že je rozzuřen svým osobním neúspěchem ve volbách. Poté, co mu došlo, že asi nedá dohromady alespoň 101 hlasů, tvrdě zaútočil (cituji): "ODS se neštítila porušení mnoha zákonů a učinila tak záměrně čtyři dny před volbami, aby toto evidentní a opakované porušování právního řádu nemohlo být do voleb prokázáno. Pod heslem vítěz bere vše spoléhá ODS, že se rychle ujme moci a spolu se svými agenty, přisluhovači zajistí těmto osobám beztrestnost. Toto já a sociální demokracie nedopustí.
Cítím povinnost oznámit, že demokracie v této zemi utrpěla tvrdý zásah srovnatelný snad jen s únorem 1948. Jen s tím rozdílem, že hrozí modrá totalita."
Odvolává se přitom na volební zákon 247/1995 Sb., kde se v paragrafu 16 praví:
(2) Volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech a politických stranách nebo koalicích, na jejichž kandidátních listinách jsou uvedeni, zveřejňovány nepravdivé údaje.
Žádné konkrétní sankce zde ale definovány nejsou, zejména se nehovoří o možnosti anulace voleb. Paroubek by ale rád vyvolal nové volby, protože doufá, že tentokrát půjdou volit jen zatvrzelí příznivci KSČM a ČSSD, ostatní pak budou líní zvednout zadek a on slavně zvítězí.
Jak víte, naše poslanecká sněmovna má 200 poslanců, kteří jsou voleni na dobu čtyř let.
Volby do Poslanecké sněmovny se konají podle zásady poměrného zastoupení ve volebních krajích na území České republiky. Volebními kraji jsou vyšší územní samosprávné celky vymezené zvláštním právním předpisem.
O zjištění počtu poslanců zvolených ve volebních krajích se v zákoně hovoří takto:
Na základě výsledků hlasování převzatých z volebních okrsků a zvláštních volebních okrsků u pověřených obecních úřadů podle § 43 zjistí Český statistický úřad celkový počet platných hlasů, které byly ve všech volebních krajích odevzdány pro všechny politické strany, politická hnutí a koalice, a vydělí ho počtem poslanců. Číslo takto vypočtené a zaokrouhlené na jednotky je republikovým mandátovým číslem.[zaokrouhluje se směrem nahoru?]
Republikovým mandátovým číslem dělí celkový počet platných hlasů odevzdaných v každém volebním kraji. Celé číslo takto vypočtené je počtem mandátů, které připadají jednotlivým volebním krajům. Nebyly-li takto rozděleny všechny mandáty, připadnou zbylé mandáty postupně volebním krajům, které vykazují největší zbytek dělení. Při rovnosti zbytků rozhoduje los.
Dále pokračuje zákon úžasným matematicko-logickým paragrafem 50 nazvaným Scrutinium, který se přiznám, nechápu. Přesahuje to moje možnosti. Uvádět zde jeho celé znění nemá smysl, vy chytřejší si to přečtěte sami v zákoně. A právě tento mechanizmus určený ke zjištění počtů křesel pro jednotlivé politické strany přinesl nečekaný výsledek 100:100, ačkoliv součet procent hlasů pro do parlamentu vstupující strany rozdělené na levici a pravici je 35.38(ODS)+7.22(KDU-ČSL)+ 6.29(Zelení)=48,89 procent pro možnou koalici pravice a 32.32(ČSSD)+12.81(KSČM)=45,13 procent pro levici.
Pokud bychom poměr 48.89:45.13 aplikovali na prosté rozdělení mandátů, pak by například prajednoduchý vzorec dle selského rozumu vypadal takto: 200/48.89+45.13=200/94.02=2.127... (koeficient pro jeden mandát). Po vynásobení zjistíme, že pravice a střed by měla získat 48,89 * 2,127...=104 mandátů, levice pak 45,13 * 2,127...=96 mandátů, tedy přesně v poměru hlasů daných těmto stranám voliči: 104:96. Propočty podle našeho volebního zákona ale vycházejí zcela nesmyslně v poměru 100:100, tedy v našem případě zcela zřetelně v neprospěch pravice o čtyři mandáty. Proč tomu tak je, je třeba se ptát našich zákonodárců a volbeních "matematiků".
Stejně tak je záhadou, proč máme od počátku sudý počet poslanců. Tím bylo od počátku zaděláno na problém, ve kterém jsme teď až po kolena. A budeme v tomto "výkalu" našich zákonodárců ještě více v době, kdy na našem politickém kolbišti zůstanou v parlamentu jen dvě strany, tak jak je tomu v Británii nebo v USA. V podobném svrabu se ocitli v minulosti již například Švédové (které nám Paroubek často dává za příklad), kteří pak ihned změnili počet poslanců na lichý. Napadlo by snad někoho poslat na Měsíc či Mars posádku se sudým počtem členů? Nebo sestavit jakoukoliv komisi, radu či výbor se sudým počtem členů? Ani náhodou.
A tak si naši politici v čele s prezidentem teď mohou akorát tak hodit korunou nebo tahat dřívka, kdo se ujme vlády. Další netradiční metodou je koupit si některého poslance ČSSD nebo ODS, aby přešel k protivníkovi ať už veřejně nebo tajně.
Jsou tady ovšem i jiné varianty řešení naší vládní krize: ČSSD a KSČM se podle metody Klementa Gottwalda z roku 1948 spojí do jedné strany (otevřená koalice by vypadala blbě) a Zelení, věrni svým zakladatelům z řad StB, se k nim přidají. Ani lidovci by nezůstali pozadu, musí se držet své tradice být v každé jakékoliv vládě a také je třeba dokončit ten výhodný obchod s obrněnými transportéry. Pak nebude co počítat a máme co jsme chtěli: vládu Nové Národní fronty, ODS utře nos. Kapitalizmus bude podruhé v naší historii slavně poražen a nejméně polovina národa bude spokojena. Asi by k nám přestaly proudit západní investoři, ale mohli by je nahradit třeba ti z východu. Neutuchající zájem má Rusko a rudá Čína. Ještě jste si nepodali přihlášku do ČSSD?
4.6.2006 [Trvalá adresa článku.]
