| AHASWEBOVY NOVINY Home | Textová verze | Galerie | Rady | Vykopávky | Zahrada | Archiv |
|
Ahasweb, jehož autorem je Jan Bílek, podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko.
| AHASWEBOVY NOVINY Home | Textová verze | Galerie | Rady | Vykopávky | Zahrada | Archiv |
Mezi jásání nepočítám fandění při sportovních utkáních. To je nezdravý jásot vítěze nad poraženým, navíc jásají ti, kteří se o to vítězství nijak nezasloužili. Mám na mysli to davové jásání z čisté radosti, jásání vyvolané pocitem, že právě teď musím společně s ostatními jásat, křičet, volat sláva nebo bravo, protože se stalo něco krásného, co mě dohání až k slzám. Takové jásání je například k vidění na dokumentárních záběrech z dob počátků novodobého československého státu. Občané vítali s nelíčenou radostí a jásotem tehdejší politiky už když přijížděli vlakem, občané jásali na náměstí, volali Sláva! , Hurá!, protože byli skutečně vnitřně šťastni, že ta zkurvená první světová válka skončila a že se nám bude žít volně a svobodně a jásali, až měli slzy radosti v očích. Národ jásal i po skončení té druhé světové války a to dokonce i v případě, kdy se na naše území hrnuly komunistické hordy s cílem nás navždy obsadit a připojit k našemu údajnému velkému příteli, Sovětskému svazu, na rozkaz soudruha Stalina. To bylo opravdové čisté jásání z velké úlevy, že nenávidění Hitlerem zblblí germáni byli poraženi. A velká část národa dokonce jásala, že nás osvobodili naši slovanští druhové a že teď budeme šťastně žít s nimi v jednom táboře míru. To s tím táborem se potvrdilo. Bylo to jásání z čiré nevědomosti, kam se řítíme; bylo to jásání naivní a blbé. Tahle tendence jásat zhovadile se držela českého národa dost dlouho, zejména jeho jisté části, která jásala v průvodech a doufala, že se jim bude dařit lépe a že konečně ti nenávidění kapitalisté skončí někde v dolech a my si všichni rozdělíme ten jejich majetek. Jásalo se při setkáních s politiky na náměstích, s postupem času ale čím dál tím méně, jak občané pochopili, že žádný komunistický zázrak se nekoná a proč jásat nad tím, že jsme uzavřeni v komunistickém vězení, ze kterého nemůžeme ven a v krámě se nedá koupit ani toaletní papír. Čekali jsme na příležitost si pořádně od srdce zajásat, i když jsme příliš nevěřili, že by u nás ti zkurvení komunisti někdy mohli za našeho života skončit.
Jaké bylo naše překvapení, když k tomu souhrou dějinných událostí - které jsme nijak neovlivnili - došlo, a my jsme mohli opět jásat a zpívat hymnu na náměstích a vzhlížet s nadějí k novým politikům, kteří se objevili neznámo odkud a tak jsme věřili, že tihle budou jiní. Brzo nás to jásání přešlo a jak pravil jeden z těch nových, přišla blbá nálada a úsměvy i naděje pohasly, láska a pravda nezvítězila. Především díky jim.
Co dělat? Zbývá nám jásání na koncertech popových hvězd, pro ty, co tam nechodí pak už jenom to přiblblé jásání na fotbale či hokeji. Nejzvrhlejší formou je pak jásání před televizí v hospodě. Někteří také jásají za peníze, to když hrají nadšené obecenstvo v nějakém "zábavném" televizním programu nebo v komparzu při natáčení filmu a reagují na ceduli JÁSAT! vystrčenou za kamerou. Faktem je, že pro správné jásání je nutná účast více lidí na jednom místě a pak tu musí být ten správný důvod, ta citová pohnutka, která vás přinutí volat Hurá!, Bravo! nebo jenom to neobsažné ale vše říkající Uáááááá!
Opakovaně nechápu, když vidím ty skvělé Američany, jak nadšeně jásají při mnoha příležitostech: na předvolebních shromážděních, když vítají jásáním jakýkoliv průvod kráčející městem, když na pochodující vrhají mraky papírových konfet a všichni jsou tak nějak šťastni! Tehdy jim opravdu závidím, kde se to v nich bere. Je to snad nějaká chorobná davová hysterie nebo mají opravdu radost, že vidí na tribuně svého guvernéra či prezidenta nebo jen bezvýznamného starostu malého města, který jim kyne z tribuny či z projíždějícího Cadillaca? Jsou snad tak blbí?
My u nás se teď shromažďujeme už jen na protest proti něčemu, voláme protivládní a protiministerská hesla a určitě při tom nejsme nijak šťastní. Jsme stresovaní, naštvaní, že se něco neděje tak, jak bychom si přáli. Snažíme se proto si někde najít příležitost k tomu pozitivnímu, šťastnému jásání: jdeme na letecký den, kde ale ti piloti naše jásání nad jejich výkruty a lopingy neslyší a pak ještě do nás vletí a zemřou spolu s námi v plamenech. Jásáme v zatáčce při automobilových závodech a pak nás někdo ze závodníků smete někam do lesa a je po jásání. Celý den jsou happy a jásají moderátoři ve všech hudebních rádiích až je z toho posluchačům na zvracení. Opravdu nevíte o nějakém způsobu, jak si krásně a radostně z čistého srdce zajásat? A neříkejte, že na koncertu Madony! Vždyť to není vůbec krásná ženská a nikdy nebyla, i když byla mladá. Jen se prosím vás podívejte na ty její ramena, svaly na nohou a rukou. Vypadá jako chlap! A ten unylý zpěv! A nad tím mám snad jásat? A ty ceny vstupenek! To je spíše k pláči. To taková Christina Aquilera, to je jiná káva. Co třeba ten nový hit Ain't No Other Man?
Ale zpět k tomu jásání: doufám, že postupně ztratím rozum a zdětinštím natolik, že budu nakonec stát na kraji chodníku na Pohořelci a budu jásat nad tím, že kolem mě prosvištěla směrem na Hrad kolona nějakého světového politika. Třeba i sám mezi proudy japonských turistů si tiše zajásám a zamáčknu slzu dojetí nad tím, že jsem se právě zúčastnil historické chvíle. To ale až docela zblbnu. Přeji krásný den, třeba i bez jásání.
26.6.2006 [Trvalá adresa článku.]
| AHASWEBOVY NOVINY Home | Textová verze | Galerie | Rady | Vykopávky | Zahrada | Archiv |
|
|