3-D Secure) CDmusic.cz - CD, DVD, Old Czech music, jazz, trad.folk, brass - Czech Labels at Czech prices (products catalogue).

Je opravdu americká zahraniční politika tak naivní?

Vše nasvědčuje tomu, že se Američané pouštějí do vojenských dobrodružství docela bezhlavě s naivní představou, že "osvobozený" lid utlačovaný poraženou vládou se jim vrhne do náruče a bude poslušně konat vše podle pokynů osvoboditelů. Jenže Srbové, Albánci, Afghánci i Iráčané je vnímají jako okupanty, jako nutné zlo, které by mělo ze země odejít co nejdříve a nechat je, aby si nadále vládli sami. Možná, že to ale od Američanů není naivita, ale naopak výsledek zkušeností s nesčetnými palácovými převraty, které v minulosti zařizovala CIA v mnoha banánových republikách v Jižní Americe a v Africe. Vždy to skončilo špatně: po inhalaci dolarů z americké hospodářské pomoci se noví vládcové starali především o osobní prospěch a přestali podporovat americké soukromé investice. Někde to dospělo až ke znárodňování amerického majetku, jinde do neovladatelné občanské války všech proti všem.
Americká vláda se proto snaží dobytá území spíše kolonizovat, leč bez zjevného úspěchu. Afghánští místní velitelé či spíše náčelníci loupeživých kmenů se dali opět do drogového obchodu a podporují pěstování máku o stošest a heroin proudí do USA. Iráčané, jejichž armáda se pro Američany zcela nepochopitelně sama rozpustila, mají doma nepřeberné zásoby zbraní, munice a trhavin. Řada z nich kalkuluje, že jednou Američané a spol. musí odejít a tak se snaží stát se iráckými národními hrdiny v boji proti okupantům a uchvatitelům iráckého přírodního bohatství. Regulérní armáda vůbec nic nesvede s partyzány, pardon, teroristy, kteří jaksi nebojují podle pravidel amerického vojenského štábu. Američtí velitelé vyškolení ve West Pointu zapoměli na zkušenosti z vietnamské války, a už dávno zapadly neblahé zkušenosti německých okupantů s "teroristy" v Böhmen und Mãhren, na Slovensku, v Jugoslávii nebo na Ukrajině.
Pokud chtějí zavést v Afghanistánu a Iráku demokracii pomocí okupačních jednotek byť pod vlajkou OSN, leč s americkým velením, dopadnou úplně stejně jako Sověti v Československu v letech 1968-1989. Takže na to budou potřebovat nejméně 10 let, aby situaci znormalizovali a stejně to nebudou moci zabalit a jít domů nebo někam jinam, kde to právě bude podle představ amerických politiků hořet. A až jednou z těchto zemí odejdou, budou místní obyvatelé radostí jásat a cinkat klíči a dál budou pokračovat ve svém způsobu života, ve svém kmenovém chaosu a nedemokratických zvycích.
Idealistický plán amerického velení byl ale jiný: bleskově porazit iráckou armádu, zabavit zbraně hromadného ničení, Saddáma zajmout v prvních dnech války a postavit ho před soud, objímat se s jásajícími davy, do tří měsíců uspořádat demokratické volby, přijmout ústavu sepsanou americkými právníky a s nadšením začít obchodovat s USA a jejich přáteli s podporou americké hospodářské pomoci. Nic z toho se ale nekonalo a ani konat nemohlo. Američtí, britští a polští vojáci denně nastavují životy a umírají a Saddám bude poté, co jej pověsí, pro značnou část obyvatel Iráku národním hrdinou. Nebo je to celé jen válečná hra s jediným cílem: ovládnout natrvalo irácké ropné zdroje? Tomu přece jako spojenci USA v NATO nemůžeme uvěřit. Tak to v žádném případě není a jsou to jen sprosté pomluvy. A že Saddáma odsoudili ke smrti pověšením těsně před americkými volbami na Bushovo přání? Opět jen pomluva. Prostě to tak jen čirou náhodou vyšlo.

8.11.2006 [Trvalá adresa článku.]

Ahasweb, jehož autorem je Jan Bílek, podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko.