V polovině prosince našel bezdomovec Miroslav Szamszely odložené dítě v popelnici. Dítěti tím zachránil život a od města dostal za odměnu práci a ubytování. Szamszely ale vydržel v azylovém domě v Praze 9 jen jeden den. Další ráno vyskočil z okna svého pokoje ve druhém patře a při pádu si pohmoždil nohu. Krátce poté napadl doktora v nemocnici Na Bulovce a tak skončil v Bohnicích na pozorování. Podle psychologa Petra Šmolky město bezdomovci možná vůbec nepomohlo. "Bezdomovcům je vlastní tulácký způsob života, žijí v komunitě. Když je z tohoto prostředí přesadíte, mohou se sesypat. Představa, že všichni touží po střeše nad hlavou, je naivní," říká Šmolka.
Je to stejné, jako když odchytíte v indické džungli dítě žijící s opicemi a chcete z něj udělat civilizovaného člověka. Nejde to. Prostě mu měli dát nějakou finanční odměnu, kterou by si užil s kamarády a pokračoval by ve svém svobodném životě v městské džungli. Tam, kde nemusí dodržovat žádná pravidla, kde je pouhým sběračem toho, co mu město nabízí ve svých odpadcích. Některým lidem se zdá, že je takový život člověka nedůstojný, že by měl pan Szamszely chodit pěkně ráno ještě za tmy někam do práce, večer si sednout u televize, pak se osprchovat a zalézt do teplé postele. Někteří občané si dokonce z péče o takové "chudáky" udělali byznys. Jenže ne každý tulák má zájem o život bez alkoholu a cigaret v nějaké ubytovně s přísným režimem. Svoboda je mu nadevše. Pražské radní odkazuji na můj "projekt" bydlení pro svobodné občany, který jsem popsal nedávno v článku
Postavme v Praze konečně Ráj bezdomovců! Případ pana Szamszelyho mě dává zapravdu. Přeji mu, aby se z Bohnic dostal brzy na svobodu.
7.1.2008 11:50 [Trvalá adresa tohoto článku.]
