Třikrát a dost opět?

Je to až únavné, jak se znovu a znovu někteří naši politici pokoušejí prosadit tuto změnu do trestního zákona. Naposledy právě teď: Koalice ODS, Věcí veřejných a TOP 09 se chystá zakročit proti drobným zlodějům. Zavede princip Třikrát a dost - ze stejných přestupků (nikoliv trestných činů) spáchaných třikrát po sobě se stane trestný čin. Notoričtí malí lapkové tak mohou lehce skončit za mřížemi. To je velmi chabý pokus a nejspíše se opět nedostane ani v této směšné podobě do konečné fáze platné novely trestního zákona.

Naši blízcí druhové v boji proti zločinu na Slovensku přitom zavedli již před dlouhými sedmi lety v roce 2003 zásadu "Trikrát a dosť" v mnohem tvrdší variantě: "Výnimočný trest - doživotie alebo 25 rokov väzenia bez možnosti podmienečného prepustenia - hrozí oddnes páchateľovi, ktorý po 1. septembri 2003 spácha v poradí tretí závažný násilný trestný čin."(pramen, další zajímavý dokument). Sice loni slovenští poslanci tento princip zmírnili o možnost požádat po uplynutí části trestu o podmínečné propuštění, ale stále jsou v tomto úsilí nedohledně vpředu před našimi zákonodárci.

Zbytečně bych se dále opakoval. Přečtěte si, co jsem k tomuto tématu napsal v v době již dávno minulé:
18.3.2002 - Zločin a trest po našem.
Proč je náš boj proti zločinnosti stále neúspěšný? Protože práva dopadeného a usvědčeného zločince jsou zákonem lépe ochráněna než práva poškozeného, který odmítá svědčit v odůvodněné obavě o svůj život. Protože naše vězení na rozdíl od amerických připomínají spíše ozdravovny než místo, které má realizovat tvrdý trest za spáchaný zločin. Mnozí recidivisté dokonce považují pobyt ve vězení jako něco příjemného. Na rozdíl od jejich běžného životního "prostředí" jim poskytuje teplo, jídlo a zábavu, vše zadarmo většinou bez nutnosti tvrdě pracovat. Zločinci z východu se bouří, když mají být z naší osvěžovny přesunuti do ruského či ukrajinského vězení.

Starozákonní oko za oko, zub za zub už dávno není v naší době přeplněné falešným humanizmem trestní normou. Naši vězňové dokonce nejsou zbaveni volebního práva. Je to zřejmě důsledek úsilí bývalých disidentů, kterým nejspíše toto právo za komunistů chybělo. Naposledy se o zásadní změnu pokusili lidovci návrhem "Třikrát a dost!", když chtěli zavést tvrdý postup proti recidivistům, kteří způsobují největší příkoří obyčejným občanům. Neuspěli díky pseudohumanistům, kteří stále cosi blábolí o možnosti nápravy podobných zločinců. Ti se naopak soudí se státem o finanční náhradu za poškozené zdraví, které jim způsobili policisté opětující jejich střelbu při zatýkání. Policisté by měli při podobných příležitostech mířit přesněji, nejlépe do hlavy. Ušetřili by tak státu soudní výlohy a nejenom ty.

Co chybí opravdu našim vězňům? Těžká fyzická práce 12 hodin denně. Protože práce je to, čeho se kriminálníci bojí jako čert kříže. Chybí nám vězeňské kamenolomy navazující na práci vězňů na silnicích. Zejména okresní silnice a cesty jsou neustále samá díra a stačilo by většinou jen kolečko a sud asfaltu alespoň pro zabránění větším škodám do doby úplné rekonstrukce. Vězeňská správa má prý málo lidí na hlídání vězňů při takové práci v terénu. Jeden puškou ozbrojený hlídač ale dokáže snadno uhlídat deset vězňů s řetízky na nohou, se kterými se špatně utíká ale dobře pracuje. Hrůza! Něco takového by přece bylo nehumánní! Jsme přece v Evropě - tedy málem.

Místo takových alternativních trestů zavádíme možnost vykoupit se zloději z trestu penězi, které ukradl. Obžalovaný dlužník a bankrotář je propuštěn z vazby na milionovou kauci, kterou zaplatí ze zpronevěřených peněz a ještě si vyrazí na výlet do zahraničí! Zloději loupící v obchodech se ohrazují zákonem na ochranu osobnosti proti zveřejnění jejich fotografie ve výloze. Kapsáři v pražských tramvajích si utahují z policie, která je nedokáže zlikvidovat. Třeba by na to stačily právě ty fotografie umístěné v tramvaji místo debilních reklam. Taxikáři okrádajícímu bezostyšně zákazníky pomocí turba na taxametru nemůže kontrolor toto zařízení zabavit a okamžitě mu odebrat licenci. Místo toho se zavedou vyšší pokuty, které jen toto veřejné olupování zvednou na vyšší úroveň. Náš humanistický disidentský útlocit nám brání vystavět pracovní tábory pro odsouzence tak obvyklé u našeho současného velkého bratra, Spojených států. Pohoršujeme se nad vysokými tresty pro pašeráky v Thajsku, natáčíme "umělecké" filmy o hrozných poměrech v tamějších věznicích, děsíme se toho, že vězňové si tam musí všechno včetně přijatelného jídla platit ze svého a snažíme se "naše" vězně z té hrůzy vyreklamovat. Nevadí nám ani trochu, že do naší země proudí drogy ve velkém a diskutujeme zapáleně o jejich legalizaci. Odpůrce tohoto postoje označujeme za nepřátele lidstva. Svoboda je nám nadevše, ve všem a všude. Přepadený obchodník s rozbitou hlavou se musí rozmýšlet, zdali náhodou zloděj s jeho majetkem už není na odchodu, protože pak na něj už nesmí vystřelit, protože jej ten gauner a vrah přece už neohrožuje. Jen si odnáší lup, za což, až ho náhodou policie dopadne, bude možná odsouzen k mírnému trestu. Pokud mu ovšem soudce dokáže, že si z toho krámu vůbec něco odnesl.

Bojíte se potmě na ulici? Dobře vám tak. Jste poctivý, pracovitý a chudý člověk? Vaše chyba. Je vám z toho ze všeho nanic? Patří vám to. Však jste si naše zákonodárce a vůdce zvolili sami a svobodně a to i tehdy, pokud jste se neráčili k volbám dostavit.
25.6.2010 10:55 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.