Z kulisáka a dramatika prezidentem.

Takto bude možná za sto let začínat životopis Václava Havla v nějaké celosvětové kulové paměti lidstva. V šedesátých letech jsem jej nepoznán potkával v tehdy neznámém pražském divadle Na zábradlí, kde nejprve fungoval jako kulisák a později jako autor. Autor skvělých absurdních her, ve kterých se mu podařilo zachytit nezničitelný svět byrokratů, úředníčků, všech těch podlézavých dušiček a rychle kvašených funkcionářů, protože v té době žádní politici nebyli. Skvělá byla zejména jeho první hra, Zahradní slavnost režírovaná Otomarem Krejčou a uvedená v divadélku Na záhradlí 3.prosince 1963. Osobně jsem se s ním tedy nikdy neseznámil, chodíval jsem tam jen jako obyčejný divák. Jeho hry se mohly hrát především proto, že neměly žádný skutečný vliv na společnost díky té "malosti" divadélka pro sto diváků. Navíc se v nich zesměšňovali především úředníci a byrokrati, kteří byli v té době oblíbeným terčem komunistických médií. Havel hry psal pod značným vlivem tehdy znovuobjeveného díla Franze Kafky, který byl na jistou dobu vzat na milost jako součást literárního dědictví národa.

Dalších čtyřicet let o Havlovi v obecné společnosti nebylo slyšet prakticky vůbec nic, jeho protistátní aktivity se odehrávaly v úzkém kruhu zejména pražských disidentů, mezi které jsem nepatřil. Přiznám se, že pro mě bylo velkým překvapením, když se po převratu objevily po Praze plakáty s nápisem "Havel na Hrad!" a trvalo mě jistou dobu, než jsem si toho neznámého pána na fotografii spojil s jeho dramatickým dílem z šedesátých let. Mezi lidmi se spíše čekalo, že se prezidentem stane Alexander Dubček, reformní komunista z roku 1968 a pozdější domácí vězeň Gustáva Husáka.

Listopadový politický převrat, zorganizovaný velice opožděně po pádech komunistických režimů v okolních státech (Polsko, Maďarsko, Rumunsko a Východní Německo) "reformními" komunisty a pracovníky StB, kteří se chystali spíše udělat po sovětském vzoru perestrojku, Havla zastihl nepřipraveného na to, převzít moc ve státě. Přesto ale dokázal v krátké době se svými přáteli zorganizovat "nepolitické" Občanské fórum, založené v Činoherním klubu dva dny po převratu. Byl to pokus založit stranu-nestranu "pro lidi". OF dokonce nemělo zpočátku žádného předsedu.

Zásadní roli při jednáních o převzetí moci sehráli členové občanské aktivity Most, muzikanti Kocáb a Horáček, kteří zorganizovali 20.listopadu 1989 setkání OF v čele s Havlem s předsedou Federální vlády ČSSR Ladislavem Adamcem. Pád komunistické strany, abdikace vlády a předání moci do rukou Občanského fóra byl velmi rychlý proces, který nikdo z opozičních řad neočekával. Vzhledem k tomuto faktu nebylo Občanské fórum připraveno zcela převzít výkonnou moc nad státem, a tak muselo přistoupit na kompromisní řešení. Nepodařilo se od moci zcela odstavit komunistický aparát, protože opoziční síly neměly dostatek kvalifikovaných lidí. Následkem toho se stalo, že část význačných pozic byla ponechána v rukou komunistů a komunistická strana nebyla oficiálně zakázána jako totalitní. Zřetelně to byl druh politického obchodu Občanského fóra a KSČ, kdy zákaz komunistické strany nebyl prosazen výměnou za zvolení Václava Havla do čela státu.

Václav Havel se jako prezident stal spíše symbolem politické změny, než skutečným politikem. Nikdy nevstoupil do žádné politické strany ani žádnou nezaložil, i když byl k tomu mnohokráte veřejností vyzýván. Podle mě prostě neměl potřebné lidské vlastnosti, které by mu dovolovaly se stát skutečným rozhodným vůdcem národa, zejména pak pro naprostý nedostatek znalostí a vědomostí o řízení státu a zejména ekonomiky. Byl si toho samozřejmě vědom a tak ponechal ty "praktické" věci na starost - ač nerad - zejména Václavu Klausovi, se kterým pak vedl celou dobu jistý druh osobní války. Václav Havel ale bohužel nedokázal vytvořit ani vlastní filosofickou představu o tom, jak by měli občané tohoto státu žít a pracovat, nadneseně řečeno "pro větší společné blaho". Kazatelem se tedy nestal. Svým osobním životem se žádným skutečným příkladem nestal, zařadil se spíše mezi ty občany, kterým nečekaně spadlo restituované dědictví do klína. Ani tu Lucernu nedokázal opravit a nakonec ji zahanbujícím způsobem prodal. Na otázku, proč se nestal Václav Havel skutečným vzorem občana jsem odpověděl už před jedenácti lety ve stejnojmenném článku.

Zůstane tedy jakýmsi nejasným symbolem nové postkomunistické éry v dějinách zemí koruny české, prvním "nedělnickým" prezidentem po rozpadu komunistické diktatury. Ač prezident a státník, Václav Havel se nejlépe cítil jako divadelník a spisovatel, v posledku i jako pan filmový režisér. Někdy mám pocit, že se stal prezidentem proto, že "nebyli lidi", jindy se mi honí hlavou představy, že "všechno je jinak" a že byl na svou funkci dlouhodobě připravován americkou CIA. Vždyť poté, co byl 29.prosince zvolen komunistickým Federálním shromážděním prezidentem Československé socialistické republiky (!), již v únoru 1990 odcestoval do USA, kde pronesl projev před americkým Kongresem.

Je zvláštní sledovat, jak se lidé po jeho smrti aktivizují, svolávají přes internet a za zvuku zvonů slouží jakési pohanské mše na náměstích, pořádají panychidu za padlého hrdinu. Čiší z toho potřeba, kterou má jistá nemalá část veřejnosti: potřeba uctívat svů vůdce, své hrdiny, své padlé a činit to veřejně. Někteří dokonce na náměstích zvonili klíčemi. Někteří nezvonili, protože už přišli o auto, o byt či dům ve víru kapitalistického revolučního dění minulých dvaceti let. Zvonili ale místo nich ti, kteří získali během této doby klíče k novému autu, k novému bytu či domu.

Jedno je jisté: Václav Havel se nesmazatelně zapsal do dějin nejen česko-moravsko-slezských, ale i slovenských (méně) a také do světových: Francie: Havel byl morálním svědomím celé Evropy, Německo: Havel byl hrdina, patriot svobody a buřič, Ruský tisk: Havel spojil nespojitelné a nemožné učinil možným. V každém případě je škoda, že nesplnil přání dalajlámy, který mu před týdnem přál alespoň dalších deset let života. Mohl se při nejmenším dožít ještě toho, že by si díky změně naší ústavy zvolil svého nového prezidenta. Pokud to ovšem tak dopadne. Klaus je totiž proti přímé volbě prezidenta! Politický boj pokračuje i po Havlově smrti. Už se ale může tomu všemu jen usmívat.
19.12.2011 12:25 [Trvalá adresa tohoto článku.]

Některé odkazy na cizí zdroje nemusí být s ohledem na časový odstup funkční.