Ahaswebovy noviny

Michail Gorbačov 2004: Nový svět, méně pořádku

Nepřinesl konec studené války světu jen více nebezpečí - terorismus, ztrátu bezpečí, nejistotu a rostoucí majetkovou nerovnost?

Nový svět, méně pořádku

Vzpomínáme-li na revoluce, jež před patnácti lety otřásly Evropou a světem, měli bychom se radovat, čeho bylo dosaženo - svobody, demokracie a překonání čtyřicet let trvajícího rozdělení Evropy. Měli bychom ale také provést inventuru promarněných příležitostí.
Studená válka skončila kvůli revoluci probíhající v Sovětském svazu. Prodemokratické politiky glasnosti a perestrojky z poloviny 80. let se neobjevily zčistajasna. Vycházely z reforem Nikity Chruščova z 50. a 60. let a z pozdějších reforem Alexeje Kosygina.
Mnozí lidé dnes tyto snahy o "obnovu" socialistického řádu považují za úsilí od počátku odsouzené k nezdaru. Provést tyto dřívější reformy bylo však mnohem těžší než uskutečnit ty, které jsem zahájil já v 80. a 90. letech. Když jsem byl prezidentem, museli jsme demokratickou atmosféru tříbit a to bylo možné jen díky tomu, že strach už nebyl nezdolatelný.
Pokoušeli jsme se také zmírnit závody ve zbrojení a řešit další oblasti konfliktu mezi Východem a Západem. Berlínská zeď však zůstávala v srdci Evropy jako symbol rozdělení. Když jsem o tom hovořil s kancléřem Helmutem Kohlem v červenci roku 1989, domnívali jsme se, že čas ukončit rozdělení Německa ještě nenastal.

Rozhodl německý lid

Jistěže, německý lid rozhodl jinak; vzal dějiny do svých rukou a trval na tom, že zeď musí padnout. Zbytek východní a střední Evropy rychle následoval.
Byl jsem přesvědčen, že svou zemi nemohu otevřít, budu-li diktovat ostatním. Pád berlínské zdi byl důsledkem těchto úvah. Za svůj úkol jsem považoval zajistit mírový návrat střední a východní Evropy k úplné suverenitě s minimem sovětského vlivu.
Nepřinesl ale konec studené války světu jen více nebezpečí - terorismus, ztrátu bezpečí, nejistotu a rostoucí majetkovou nerovnost? Na to odpovím připomínkou, jaké hrůzy v sobě skrývala studená válka. Byla hrozba jaderného Armagedonu a závody ve zbrojení spotřebovaly tři bilióny dolarů, které mohly pomoci chudým světa.

Promarněná příležitost?

Na druhou stranu jsme promarnili příležitost po skončení studené války vytvořit bezpečnější a pokojnější svět. V 80. letech po konci komunisticko-kapitalistické konfrontace byla šance vybudovat "nový světový pořádek". Kolaps Sovětského svazu ale znamenal, že nevznikla žádná sjednaná dohoda o podobě tohoto nového pořádku.
My Rusové samozřejmě za rozpad SSSR neseme největší díl odpovědnosti, ale Spojené státy by se také měly odpovídat. Rusko, jež mělo postupovat pomalým demokratickým procesem, nahradilo zdiskreditovaný komunistický model přes noc projektem z harvardských hlav, který dostal zemi na lopatky.
Nešlo sice o žádný americký komplot, přesto byl kolaps Sovětského svazu pro Ameriku výhodný. USA se pojaly za vítěze studené války a vítězové, jak se zdá, stanovují pravidla. Vítěz studené války od ostatních čeká, že budou hýčkat jeho filozofii pokrytectví.
Tento starý typ myšlení bohužel rozdmýchává více krizí, než kolik kdy dokáže urovnat. Jednostranné politiky nikdy nemohou uspět v globálním světě, který čím dál víc definují společná témata, nikoliv národní zájmy.
Patnáct let po pádu berlínské zdi tedy svět nadále potřebuje nové myšlení víc než kdy předtím. Potřebujeme nový světový pořádek, který bude ku prospěchu všech, globální občanskou společnost, která pomůže v boji proti terorismu. Víme, že samotné bomby a speciální operace nám více bezpečí nepřinesou, neboť musíme bojovat s chudobou, která terorismus živí.
Není to vůbec snadný úkol. Právě naopak, tak jako v roce 1989 stojíme před naléhavou potřebou změny a odpovědného vedení.
(c) Project Syndicate

[Trvalá adresa článku]