Ahaswebovy noviny

Papež Jan Pavel II., který déle než čtvrt století vedl římskokatolickou církev, v sobotu ve 21:37 zemřel ve věku 84 let. Ještě není tento velký člověk dvacátého století pohřben a média už kalkulují, kdo by se mohl stát jeho nástupcem, kterého bude vybírat konkláve 117 kardinálů. Výběr nového papeže by měl začít za 15 až 20 dní. Jediným Čechem, který se bude na této volbě podílet, je kardinál Miloslav Vlk. Šanci stát se jím prý však nemá a podle svých slov se ani na takovou funkci necítí být dostatečně schopným. Po polském papeži navíc nikdo nepočítá s tím, že by i jeho nástupce mohl být z východní (střední?) Evropy.
Poláci jsou nešťastní z faktu, že Jan Pavel II. bude pohřben v chrámu Sv.Petra v Římě. Rádi by měli svého největšího rodáka doma. Jistě by to ještě více podpořilo moc katolické církve v Polsku. Tak je napadlo, že by mohli získat alespoň jeho srdce. To mě přijde jako velmi morbidní představa, jak papežovo tělo porcují na ostatky budoucího svatého. Náboženské hysterii, které jsem byl svědkem v Polsku při uctívání svatých relikvií a obrazů, by to jistě svědčilo. Otázkou zůstává, zda se podobné praktiky z uchováváním částí těl proslavených a svatých mrtvých obvyklé ve středověku hodí do současné Evropy. Je to nepochybně výraz obdivu k osobním autoritám, který u jisté části obyvatelstva stále ještě převažuje nad vůlí respektovat demokratické instituce. Možná nejen Polsku by stále ještě slušela více konstituční dědičná monarchie než neimpozantní a často směšná parlamentní demokracie.

Doufám, že jste pochopili správně můj páteční článek o vítězství KSČM, který vyšel ještě před očekávaným výsledkem hlasování o nedůvěře k vládě. I když ale byl aprílový den, celá citace Grebeníčkových výlevů byla autentická. Více z jeho oslavného projevu najdete ve známém propagandistickém plátku Haló noviny. Jedno je po aprílovém pátku jisté: sociální demokrati se bezostyšně vrhli komunistům do náruče a moje vize o budoucí levicové vládní koalici či dokonce o sloučení obou stran nejsou žádnou fikcí.
Politická situace dneška se vyznačuje zdánlivou výraznou podporou levicových stran díky hlasům voličů v posledních volbách. Zdánlivá je podle mne proto, že k volbám šli především ti nespokojení, kteří se domnívají, že jejich životní úroveň neodpovídá jejich údajným schopnostem. Občané ze středních vrstev, kteří jsou relativně spokojeni se ani nenamáhali, aby zvedli zadek a vyjádřili u volební urny svůj názor na to, kam má tato země dále směřovat.
Mají pravdu ti, kteří tvrdí, že pokud bude po příštích volbách vést tuto zemi ODS, nebude to o nic lepší - tedy po ekonomické stránce - než pod vedením levicových stran, možná bude i hůř. Státní úředníci se budou vždy snažit dostat z peněženek těch nejchudších občanů jsoucích v zaměstnaneckém poměru co nejvíce peněz, aby je mohli pak utrácet ve spolupráci se svými rodinnými příslušníky či přáteli při zadávání a realizaci veřejných zakázek všeho druhu. To je zatím jediný známý způsob, jak získat prostředky na veřejné investice a údržbu státu včetně soudů, policie a armády. Někteří pamětníci mohou namítnout, že komunisté to tak nedělali. Ale dělali a jak důkladně: platy byly záměrně nízké v rámci všeobecné rovnosti a prostředky, o které tehdejší vlády okrádali občany šly do výroby a dodávek směrem na východ. Vyráběli jsme nejen tanky pro velkého přítele SSSR a další spřátelené země, na blízký, střední i dálný východ šly naše spotřební výrobky, především koberce, boty, textil, sklo i nábytek. A to buď za směšné ceny nebo zcela zdarma, vždyť ještě patnáct let po převratu nám Rusko nezaplatilo dluh právě za tyto dodávky účtované v ekonomicky nereálných cenách a "převoditelných" rublech.
Takže otázka, koho postavit do čela státu, komu dát právo připravovat nové zákony, zavazovat naši zemi na mezinárodním poli, ta otázka se dá zúžit na jedno: která politická strana bude méně krást peníze daňových poplatníků, která bude více bránit klientelizmu, hospodářským vazbám mezi politiky a podnikateli. Která povede policii a soudy k tomu, aby hájily zájmy těch spravedlivých, poškozovaných, ohrožovaných a napadaných.
Naši novináři nám právě teď po několikáté předvedli, že to musí být právě oni, kteří jsou těmi nelítostnými hlídacími psy demokracie. Nesmí ale nechat nikde kámen na kameni bez ohledu na to, kdo právě vládne a kdo by jim snad mohl nějak uškodit. To je největší problém svobodného nezávislého tisku a ten u nás prakticky nemáme. Každý deník či časopis je závislý na svých majitelích a především na inzerentech. Lze si jen těžko představit, že by nějaká významnější firma dávala svoje peníze na inzerci takovým novinám, které nelítostně napadají politika spojeného s touto firmou jemným předivem státních zakázek, nebo dokonce o firmě samé píší pravdu o tom, jak stát obrala o daně nebo jak neodvádí správně DPH či sociální a zdravotní pojištění svých zaměstnanců.
Proto musí být český a nejen český volič velice opatrný v tom, na hlas jakého deníku má spoléhat, kterým novinářům má věřit. Problémem je, že většina občanů se o politiku a hospodářství vůbec nezajímá a na politiky mají jediný názor: jsou to všichni lumpové a zloději a tak nakonec volit nejdou. Dílem proto, že jsou znechuceni a dílem proto, že nemají žádné rozumné informace o tom, kdo je pro ně lepší, kdo je schopnější, kdo jim může více prospět a méně uškodit.
Ale nikdo nemá zájem to občanům nějak usnadnit. Vezměte si naší státní "veřejnoprávní" televizi: horkým bramborem dneška je nutnost se nějak vyjádřit k návrhu ústavní smlouvy EU a nikdo v České televizi ani nehnul prstem, aby v nějakém srozumitelném seriálu občany seznámil alespoň s jádrem toho rozsáhlého textu, ve kterém se neorientují ani naši ctění poslanci či senátoři. Hlavním důvodem, proč Česká televize neplní svoje veřejnoprávní funkce je především v tom, že se snaží si nerozhněvat právě vládnoucí politickou kliku, že se prostě do politiky nijak nemontuje. Kdyby to skutečně dělala, pak by možná i volební účast byla větší a voliči by si vybírali spíše na základě vědomí než bezvědomí. Novácký kotel to nezachrání, protože ten fandí demagogům, jak to ostatně dokázal tento kloakální obnovený pořad právě na apríla se Stanislavem Grossem.
Ten nakonec podlehnul nátlaku prezidenta a faktu, že se mu vláda pomalu ale jistě rozpadá díky dalším demisím těch, kteří pochopili, že se jejich jméno bude napříště spojovat s KSČM, pokud zůstanou ve vládě podporované touto stranou. A tak Standa požádá sněmovnu o vyslovení důvěry a dojde na lámání chleba podruhé. Tentokrát bude pro porážku jeho vlády stačit většina z přítomných poslanců a tak pokud jej budou chtít komunisté podpořit i podruhé, budou muset hlasovat pro důvěru. A Standovi nepomohou žádné bláboly o tom, že on s komunisty spolupracovat nebude.

Ahasweb, jehož autorem je Jan Bílek, podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko.

CDmusic.cz - Old Czech music, jazz, trad.folk, brass - Czech Labels at Czech prices. Visa, Eurocard/MasterCard (SSL / 3-D Secure)

4.4.2005 - Papež skonal a ČSSD v čele s Grossem se vrhá do náruče komunistů.